Pokud vaše ego panikaří, je to znamení, že jste na správné cestě...Přijměte ho!
Když se objeví něco nového, neznámého v našem životě, z čeho většinou okamžitě chytáme úzkost nebo se nám nevysvětlitelně rozbuší srdce, máme tendenci se skrýt v naší bublině a čekat, co bude? Napadají nás různé myšlenky, proč to nedokázat. Ale proč hned myslet na to negativní a spíš se soustředit na cestu, která nás může přiblížit k cíli nebo dávno vysněném úspěchu?
Cesta každé ženy, ať už v jejím osobním životě nebo v podnikání, je složená z okamžiků pochybností o sobě a strachu řízeného egem.
Ano, tyto chvíle se mohou zdát jako nepřekonatelné překážky, ale co když tyto pocity paniky nejsou varováním k ústupu, ale signály, že jste skutečně na správné cestě?
V tomto příspěvku zkoumám tuto zajímavou perspektivu, ukazuji příklady ze skutečného života a poskytuji praktické rady, jak se orientovat v těchto náročných, ale potenciálně transformačních zkušenostech…
Pochopení role ega
Ego, často definované jako náš sebeobraz nebo pocit identity, hraje zásadní roli v tom, jak vnímáme výzvy a úspěchy. Může nás to jak motivovat, tak brzdit. Když vystoupíme ze své komfortní zóny nebo čelíme neznámým situacím, ego může reagovat defenzivně a obávat se možného selhání nebo změny toho, jak nás ostatní vnímají.
Pojďme si to názorně vysvětlit lépe na příkladu jedné manažerky v technologické firmě…
Sáře bylo nabídnuto povýšení na vyšší manažerskou pozici.
Z počátku cítila velké nadšení a byla ohromená, ale bála se, že nesplní očekávání.
Její ego zpanikařilo při pomyšlení na zvýšenou viditelnost a zodpovědnost.
Tato reakce byla samozřejmě přirozenou na neznámé a signalizovala, že se chystá k významné příležitosti v osobním i profesním růstu.
Emocionální horská dráha
Cesta přes tyto momenty náročné na ego je často horská dráha našich emocí.
Ženy mohou zažívat směs vzrušení a strachu, ambicí i pochybností.
Uznání právě těchto emocí jako součástí procesu růstu je zásadní.
Tipy v navigaci v ego-panice...
1.Přemýšlejte o svých pocitech!
Pochopte, co konkrétně spouští vaše ego a nebojte se to pojmenovat.
Je to strach ze selhání, posudek od druhých nebo něco jiného?
Identifikace vám může pomoci vyřešit hlavní příčinu.
2. Přijměte zranitelnost!
Zkuste přijmout, že pocit zranitelnosti je součástí riskování. Zranitelnost je síla, nikoli slabost, protože umocňuje skutečný růst a učení.
3. Vyhledejte podporu!
Spolehněte se na mentory, kolegy nebo přátele, kteří zažili podobné problémy.
Jejich postřehy a ujištění mohou být neocenitelné.
4. Oslavujte malé výhry nebo úspěchy!
Vyhodnoťte a oslavujte každý krok vpřed. To pomáhá při budování důvěry a umlčování kritického vnitřního hlasu. Buďte samy sobě příkladem a buďte vděčná za sebemenší úspěch.
5. Zůstaňte oddáni svému růstu!
Připomeňte si, proč jste se rozhodli vydat touto cestou. Mít na paměti své konečné cíle může pomoci zmírnit bezprostřední obavy vyvolané vašim egem.
Osa osobního života
Vezmeme si příklad Kateřiny, která se rozhodla vrátit do školních lavic po deseti letech práce.
Představa, že je starší než její spolužáci a možná bude bojovat s novými způsoby učení, jí děsila.
Její ego propadlo panice a bálo se změny i selhání.
Nicméně to byla přesně ta příležitost a cesta, kterou se potřebovala vydat k osobnímu naplnění a kariérnímu postupu.
Pokud jste se nacházely v podobné situaci s vaším egem, může to znamenat, že jste na pokraji něčeho velkého.
Právě zmíněné okamžiky jsou příležitostí k sebepoznání a hlubokému osobnímu i profesnímu růstu.
Pochopením podstaty těchto výzev, reflexí souvisejících pocitů a přijetím praktických strategií mohou ženy přeměnit paniku vyvolanou egem v mocné kroky vpřed v soukromí i profesním životě.
Až vaše ego začne příště panikařit, zhluboka se nadechněte!
Pamatujte, že růst je často maskovaný jako strach a jeho přijetí může otevřít nové cesty úspěchu a spokojenosti ve všech oblastech život.
Nebojte se postavit panice čelem - na konci vaší trnité cesty čeká zasloužený úspěch!
Závěrem bych tuto zajímavost uzavřela slovy, která mi změnila život a pohled na všechno, od významného amerického spisovatele Raye Bradburyho: “Skoč, křídla roztáhneš cestou.”
Souhlasíte?
Ocitli jste se v patové situaci, kdy jste zpanikařili a vlastně to nakonec nebylo tak horké? Co při takových chvílích cítíte?
Podělte se o své příběhy do komentáře…
