Awakenings: Když malý zázrak pomůže zažehnout naději na skutečné probuzení k životu…
To, že jsem dítě 90.let už většina z vás ví.
Miluju všechno, co se točí kolem této doby - hudbu, lidi, aktivity i výchovu a hlavně i filmové skvosty, ve kterých zazářila ta nejlepší banda herců, kteří dokázali příběh na plátně probudit k životu naplno.
V návaznosti na svůj poslední článek o probuzení v letním období jsem si vzpomněla na jeden starší snímek, který s tím dokonale souvisí a vysvětluje takové probuzení v jasných barvách života.
(Ovšem musím dodat, že bez zásoby kapesníčků se určitě neobejdete.)
V kinematografii se málokdy stane, že film nejen vypráví příběh, ale také probudí něco uvnitř vás. Mistrovské dílo Penny Marshallové z roku 1990, film Awakenings, natočený podle skutečných vzpomínek renomovaného neurologa Dr. Olivera Sackse, je jedním z těch hluboce lidských filmů, které nejen baví, ale také léčí.
Připomíná nám, co to znamená skutečně žít a skutečně se starat. O třicet pět let později je jeho poselství důležitější než kdy jindy.
Film, který se dotkne duše
Film Awakenings (Probuzení) se odehrává na konci 60. let a vypráví úžasný skutečný příběh doktora Malcolma Sayera (v podání Robina Williamse), jemného, společensky neohrabaného neurologa, který je volně inspirován doktorem Oliverem Sacksem.
Po přidělení do bronxské nemocnice plné katatonických pacientů – obětí neznámé formy encefalitidy, která je na desítky let uvěznila v čase – učiní průlomový objev. Pomocí tehdy experimentálního léku L-Dopa se mu podaří pacienty dočasně „probudit“ a vrátit je do vědomí po celoživotním stráveném v nehybnosti.
Mezi nimi je i Leonard Lowe (v jedné ze svých nejdojímavějších rolí Robert De Niro), který se probouzí po 30 letech v katatonickém stavu. Následuje nejen lékařský průlom, ale také dojemný tanec mezi křehkostí života a zázračnou krásou přítomnosti.
Film není o vědě. Je o lidskosti, spojení, čase a o tom, co to znamená být skutečně naživu.
Skutečné probuzení: Pro nás, nejen pro pacienty
Leonard má jeden citát, který se dotýká srdce:
„Musíme jim připomenout, jak je to dobré... jak je dobré být naživu.“
Tato věta není určena pouze pro sestry a lékaře ve filmu. Je určena nám – divákům. Film Awakenings nás jemně pobízí, abychom si připomněli to, na co často zapomínáme: zázrak všednosti. Šumění stromů. Chuť ranní kávy. Zvuk něčího hlasu, který vyslovuje vaše jméno.
Často procházíme životem jako náměsíční, otupělí rutinou, starostmi nebo hlukem světa. Tento film je výzvou k probuzení. Nejen fyzickému, ale i emocionálnímu a duchovnímu.
Skutečný příběh za oponou
Není toí fikce – je to založeno na skutečných zážitcích Dr. Olivera Sackse v nemocnici Beth Abraham v Bronxu. Jeho pacienti přežili epidemii letargické encefalitidy ve 20. letech 20. století, ale upadli do desetiletí bezvědomí. V roce 1969 podal Dr. Sacks pacientům L-Dopu a ti, kteří byli prakticky „zmrazeni“, najednou začali vykazovat známky života.
Jejich probuzení však bylo tragicky dočasné. Mnozí se vrátili do původního stavu. Ale co bylo důležité – a co je důležité dodnes – je lidskost, kterou zažili, i když jen na krátkou dobu. Byla to připomínka toho, že i jediný vědomý okamžik skutečného života je silnější než desetiletí pouhé existence.
Krása toho, co je vedlejší: Hledání smyslu v pomíjivém
Krása filmu Awakenings nespočívá v jeho lékařské zápletce, ale v jeho jemných emocionálních pravdách. Film nám ukazuje to, co ráda nazývám vedlejší krásou – vedlejší účinky lásky, péče a laskavosti. Když doktor Sayer bojuje za své pacienty – ne proto, že musí, ale proto, že se rozhodl – dává jim víc než jen léčbu. Dává jim důstojnost.
A když Leonard bojuje za nezávislost, za procházku v parku, za hudbu, za lásku, stává se zrcadlem našich vlastních zapomenutých tužeb.
Všichni toužíme být viděni, slyšeni, pochopeni. Někdy léčba nepřichází v podobě léku. Někdy přichází v podobě ruky, která se odmítá pustit, hlasu, který říká „jsem pořád tady“, člověka, který ve vás věří, když nikdo jiný.
Jak může tento film skutečně změnit váš život?
1. Buďte přítomní…
Zeptejte se sami sebe: Kdy jste naposledy opravdu vnímali slunce na své kůži nebo poslouchali smích někoho blízkého? Tento film nás vybízí, abychom si vychutnávali okamžik – ne jen přežívali.
2. Nepodceňujte sílu péče…
Ať už jste zdravotní sestra, učitel, rodič, přítel nebo cizí člověk, vaše laskavost může být záchranným lanem. Nikdy nevíte, kdy může vaše pozornost být pro někoho zázrakem.
3. Usilujte o vášeň, ne o dokonalost…
Dr. Sayer nebyl okouzlující hrdina – byl neohrabaný, nejistý a často se bál. Ale měl srdce. Tento film je výzvou pro lidi, kteří se odváží starat se ve světě, který jim to často zakazuje.
4. Vychutnávejte si prchavé radosti…
Leonardovo probuzení bylo sice dočasné, ale tančil. Usmíval se. Zamiloval se do hudby. Bylo to skutečné. A v životě nejkratší okamžiky někdy zanechávají nejhlubší stopy.
Povinná podívaná pro ty, co hledají smysl
Pokud vás přitahují skutečné příběhy, dramata, která se dotýkají duše, nebo filmy, které vás nutí zamyslet se nad tím, co je v životě důležité, pak je film Awakenings pro vás povinnou podívanou. Je to film, který nekřičí, ale hluboce šeptá, ještě dlouho po skončení titulků.
Ponořte se do svých emocí, znovu se zamyslete nad svým smyslem života a podívejte se na lidi kolem sebe jako na zázraky, které se právě odehrávají.
Probuďte se do života, který žijete…
Ve světě plném hluku, chaosu a rozptýlení je film Awakenings jemným, ale naléhavým voláním k uvědomění. Je o kráse zranitelnosti, odvaze soucitu a posvátnosti života – i když je těžký, i když je pomíjivý.
Jak říká Dr. Sayer na konci:
„Lidský duch je silnější než jakýkoli lék. A právě ten je třeba živit.“
Živme tedy své duše. Vnímejme jeden druhého. Žijme, jako bychom se probudili.
Pokud vás tento film oslovil, sdílejte ho nejen očima, ale i duší. Nechte ho otevřít dveře ve vašem životě – dveře k hlubšímu prožitku, bohatším vztahům a obnovenému úžasu nad touto chaotickou, ale krásnou věcí, kterou nazýváme život.
Jste naživu. Nezapomeňte to cítit.
Měli jste tu možnost film vidět? Co ve vás zanechal a jak na život pohlížíte dnes?
Napište mi své dojmy do komentářů…
