Návrat do devadesátek: Hudba, vzpomínky a pocit domova v srdci Prahy

Polovina května a Praha.

Většina z nás ví, co to znamená.

Den plný skvělé a taneční muziky, interpreti vystupující naživo pod širým nebem v Praze na Výstavišti a hlavně obrovská vlna nostalgie.

Je to hudební zážitek, za kterým se bezpodmínečně vracím každý rok já i lidi z celé Evropy, protože právě v tento okamžik se přenesu jako přístrojem času do bezstarostného dětství – do doby plné pozitivní hudby a úsměvů skvělých lidí.

 

Devadesátky nejsou minulost – jsou naše DNA

 

Ano, mluvím o bezkonkurenčním Open Air festivalu 90’s Explosion, který tentokrát zažehnul naději i v našem soukromém životě - trvalý návrat do Prahy, kde si chceme vytvořit nový domov.

Musím podotknout, že tentokrát jsme tento den prožili s velkou vděčností a emotivním přístupem, který nám dovolil začít novou etapu a vrátit se zpět do aktivního života, který nás naplní.

 

Tuto hudební událost jsme spojili s delší návštěvou Prahy, kde jsme se ubytovali v hotelu Mama Shelter v Holešovicích. Byli jsme mile překvapeni retro interiérem, prostorností i vstřícností personálu. Mama Shelter nás okouzlil na první dobrou.

 

V den celodenního festivalu jsme se chystali na pokoji, zároveň se i těšili na Afterparty, která se měla znovu konat v tomto hotelovém baru po akci se speciálním vystoupením některých interpretů.

 

Zatímco jsme si vybalovali věci, už jsme se těšili na odpolední zábavu ve velkém stylu.

Celou naši přípravu doprovázela hudební kulisa, díky které jsme se naladili na vlnu největších hudebních hitů, které jsme znali nazpaměť. Zpívali jsme a tančili po pokoji jako mladí puberťáci, kteří vyráží na svou první velkou párty století.

 

První vlny euforie

 

Nastrojení a plní energie jsme vyrazili na Výstaviště, jen pár minut od hotelu. Už z dálky jsme viděli přicházet davy lidí, kteří mířili stejným směrem. Všichni zářili barvami, úsměvem, fotili se ještě před vstupem do areálu a drželi se ve skupinkách kolem ramen nebo za ruce. Prostě byl ve vzduchu cítit nezapomenutelný zážitek a nesmrtelná zábava 90.let.

 

Celé zástupy fanoušků se blížily k hlavní bráně. V sekci Golden Circle nás uvedli pořadatelé bránou a my zamířili rovnou ke stánku s oblíbenými suvenýry, bez kterých nikdy nedokážeme odejít. V okamžiku, kdy si obléknu jakýkoli doplněk z této akce, cítím jistou osobitou sílu, vzácnost a šik vzhled, který mi umožňuje zářit a dává mi zároveň pocit hrdosti, že skutečně patřím mezi tento dav věrných fanoušků. Tentokrát jsme měli štěstí a nakoupili dost velké množství s logem 90tek. Hned jsme na sebe hodili krásné mikiny, symbolické brýle, gumové náramky a nové přívěsky Urbano zastrčili do batohu, který přetékal dalším vybavením pro případ, že by přišel déšť nebo chladnější vítr. Zažili jsme na tomto festivalu už všechno, a proto jsme byli připraveni nenechat si zkazit zábavu.

 

Prošli jsme si postupně ostatní stánky s občerstvením podél celého areálu, abychom věděli, na jaké dobroty se můžeme těšit. Opět zde byli kluci, kteří připravovali obložené housky, které byly rychle připravené, ale naprosto vynikající a které nás i náležitě zasytily. Mířili jsme pomalu do naší VIP sekce, kde jsme si objednali první drink na přípitek oficiálního zahájení našeho společného zážitku, který byl pro nás velkou odměnou za náročný čas plný práce a stresujícího životního shonu.

 

Lidi se začínali hemžit kolem pódia, protože zahájili hudební Warm-up před živým vystoupením.

Jako opravdu trefná písnička Freedom od DJ Boba nás probudila k životu a nemohli jsme se ubránit tanenčním kreacím, úsměvu i prvním pořízeným fotkám a videu.

Pak už jen následovaly nesmrtelné pecky jako United, Sweet dreams nebo Ecuador. Nešlo jen stát na místě. Všichni i po těch letech znali každý song slovo od slova nazpaměť a cítili jsme se jako hvězdy z videoklipu, kteří vládli venkovnímu parketu a celé atmosféře v davech.

 

 

Odpočítávali jsme minuty, kdy měl na pódiu přijít první velkolepý interpret a my hořeli nedočkavostí. Tento ročník se objevili zpěváci, které jsme naživo ještě neviděli, jako jsou O-Zone, Bomfunk MC’s nebo DJ Quicksilver či N-Trance. Atmosféra začínala proudit ve velkém, lidi popíjeli, fotili se v partě a natáčeli úžasná vystoupení na památku. Tato generace dokázala vždy ocenit všechny výkony a krásu slov účinkujících, kteří k nám mluvili jako ke kamarádům z dětství a pokorně děkovali za každoroční účast.

 

Legendy na pódiu, slzy v očích

 

Musím podotknout, že letos mi přišlo opravdu emotivní vystoupení skupiny Down Low, kteří už po druhé vzdávali čest zesnulému rapperovi Cooliovi, kdy zazpívali jeho nesmrtelnou skladbu Gangsta’s Paradise, při kterém jeden jistý nadaný umělec vysprejoval v pozadí na pódiu jeho portrét jako krásnou památku. Všechny to doslova pohltilo a potlesk trval několik minut.

Mojí drahé polovičce se na tváři objevila slza a mně to trochu rozmazalo make-up. Bylo to prostě opravdové.

 

Následovalo očekávané vystoupení milých zpěváků ze skupiny East 17 a Masterboy, kteří i po těch letech neztratili svoji energii a pokorný přístup ke svým fanouškům. Roztancovali celý dav, vlili nám do žil svoje bouřlivé povzbuzení ke zpěvu a úsměvy se jen hemžily jako vlna.

 

Celý program obohatil příchod naší nenahraditelné moderátorky Terezy Pergnerové, která k 90tkám prostě patří odjakživa a dokázala svými originálními gesty vrátit čas a povznést celý koncert do abnormálních výšin. Jakmile se dostala mezi dav do středu, lidé se tlačili k mantinelům, aby získali podpisy a mohli si udělat selfíčka. Byl to krásný okamžik, který byl cennou vzpomínkou nad časem ztráveným před televizní obrazovkou u pravidelného pořadu ESO.

 

Pomalu jsme se blížili do finále s posledními hvězdami, které měli zakončit tento roztančený večer.

Tentokrát jsme odešli malinko dříve, abychom se stihli osvěžit na pokoji a nachystat se na Afterparty. Smáli jsme se ještě cestou zpátky, každý krok zněl jako ozvěna refrénu a byli jsme zároveň připraveni pokračovat v radovánkách do ranních hodin.

V baru už začínalo být rušno, u vchodu nás přivítali, dostali jsme suvenýr v podobě památkové kazety a posadili se na začátek baru. Najednou tam bylo neuvěřitelně narváno, hvězdy postupně přicházely a já jsem neváhala ani vteřinu, abych si s nimi pořídila fotečky do své 90tkové sbírky momentků.

 

Splněný sen jako návrat domů

 

Bylo úžasné si i krátce popovídat s interprety, zasmát se a poděkovat za to, že svou hudbou vtiskli 90.létům tvář, na kterou se nezapomíná. Jejich slova i melodie nám zůstávají v srdci – jako soundtrack našeho dětství, dospívání i dospělosti.

 

Když jsem po návratu do pokoje usínala v posteli a sdílela dojmy, stále mi zněla v uších hudba, lidé kolem mě tančili i v mé paměti a cítila jsem, že tenhle den si s sebou ponesu napořád. Tahle akce není jen festival – je to návrat domů.

Vždycky, když se sem vrátím, vracím se i k sobě.

 

A jak praví slogan na mé mikině – 90’s feels like home. Forever.